home konzept
Das Theater wurde insgesamt für diese Produktion ausgezeichnet mit einem Kritiker-Preis und weiteren Preisen, u.a. für die Darstellerin der Elettra, Petra Alvarez Šimková.
"...konsequente Bewegungsregie..."
http://operajournal.cz/2019/03/idomeneo-poprve-v-plzni-a-uspesne/
Idomeneo – DJKT Plzeň
První mistrovská opera Wolfganga Amadea Mozart Idomeneo, re di Creta ( Idomeneo, krétský král) nemá v Čechách zrovna na růžích ustláno. Když se podíváme na webové stránky Divadelního ústavu, tak zjistíme, že od roku 1945 byla na českých scénách inscenována jen třikrát (naposledy v roce 2010 v pražském Národním divadle). I v zahraničí v minulosti Idomeneo dlouhá léta nestál v centru pozornosti mozartovských dirigentů a inscenátorů, ale během posledních čtyřiceti – padesáti let renesance barokní a klasicistní hudby se tento opus stal součástí standardního repertoáru na všech významných zahraničních scénách. O to více potěšující je skutečnost, že plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla se úplně poprvé ve své historii rozhodlo svým divákům velkolepé dílo představit, i když ve zredukovanější, zkrácené verzi.
Jednoznačnou výhrou pro novou produkci byla volba inscenačního týmu včele s německou režisérkou Arila Siegert. Siegert pojímá antický příběh jako aktuální drama boje o lidskost. V její inscenaci je nejen král Idomeneo reálným ztroskotancem na moři, ale ztroskotanci jsou všechny hlavní jednající postavy, které řeší své osobní dilema. Otrokyně v cizí zemi Ilja, která miluje Idamanta, Elektra, která na Krétě hledá klid po nervy drásajícím vzájemném vyvraždění své rodiny, králův syn Idamante, který neví, proč ztratil lásku a přízeň svého otce či titulní hrdina, král Idomeneo, kterým následkem nerozvážného obchodu s Neptumem vstupuje na scénu rozpolcen a devastace jeho osobnosti pokračuje poznáním nutnosti obětovat vlastního syna. Eroze vztahů má vliv na úpadek celého království. Siegert příběh inscenuje nadčasově a k tomu jí vydatně pomáhá funkční, relativně jednoduchá, s drobnými variacemi se obměňující scéna Hans Dieter Schaal a velmi vhodně zvolné kostýmy Marie-Luise Strandt, které dobře charakterizují emocionální stav osob na jevišti: rozervaný král, odmítající královský plášť, převážně v černé oděná Elektra, která dočasně rozkvete v druhém aktu při přípravách odjezdu s Idamantem (z Kréty), si balí na cestu pestrobarevné šaty v očekávání nového radostného začátku; nebo změny kostýmů Ilji demonstrující její momentální duševní rozpoložení. Režisérka také důsledně staví na pohybové složce inscenace – sice méně pozornosti věnuje sboru – ale v případě sólistů každou postavu a situaci charakterizuje osobitou choreografií. Hned na začátku představení zaujme ve vstupním recitativu a árii Ilja, beroucí si od violoncelisty (neustále přítomného na jevišti spolu s hráčkou na hammerklavír) smyčec, aby jej použila jako hudební nástroj rozeznívající její vlastní tělo či jako zbraň proti sobě. Emotivně působí rovněž scéna prvního setkání Idomenea a Idamanta na mořském pobřeží “ Sgombra, oh guerrier, qual tu ti sia, il timore“…..„Non mi seguir, te´l vieto“, doprovázená poutavou choreografií pouhých kroků, z kterých je přesně cítit vzájemné přibližování a zároveň odmítání syna otcem. Za zmínku určitě stojí i důmyslná světelná režie a využívání vedlejších hracích plánů. Úchvatně vyznělo scénické řešení obětování Idamanta, ke kterému se (po provedeném škrtu v partituře) alespoň scénickou akcí dobrovolně připojuje Ilja, naopak trochu kontroverzně dopadla závěrečná scéna, která vede k rozptýlení pozornosti diváka.
Původní víc než čtyřhodinová partitura doznala v Plzni výrazných škrtů, aniž by došlo k zásadní destrukci hudebního díla, jehož trvání činí v Plzni 125 minut čistého času. Redukce jsou provedeny citlivě, nebyla zasažena nejpůsobivější hudební čísla kompozice (jako např. obtížná koloraturní árie Idomenea „Fuor del mar“, všechny Elektřiny výstupy, tři árie Ilji, velká árie Arbaceho apod.). Určité rozpaky může budit jen samotné řešení zmíněného závěru. Žádná Mozartova opera nekončí árií (ani Idomeneo v původním nezkráceném znění), a přesto se pro takové finále v Plzni rozhodli – režisérka podporovala tragičtější vyznění konce, kdy na jedné straně (a v prvním hracím plánu) končí svůj život zoufalá Elektra a na druhé straně (v inscenaci odděleno revuální oponou) král Idomeneo předává správu království svému synovi, aby tak definitivně uzavřel temnou kapitolu svého života). Závěrečný zpěv Idomenea „Popoli, a voi l´ultima legge“, jeho árie „ Torna la pace al core“ a závěrečný jásavý zpěv sboru „Scenda Amor, scena Imeneo“ byly shledány jako nadbytečné a byly odstraněny. Divák tedy sleduje závěrečný bombastický výstup Elektry (s nádherným recitativem a patrně vůbec nejdramatičtější mozartovskou árií pro soprán, plnou vášnivých emocí, napětí, pro kterou Mozart zvolil ozdobnou koloraturu jako výraz totálního zoufání a pláče) a současně je jeho pozornost odváděna k mimické akci v zadní části jeviště. Škoda této roztříštěnosti v samotném závěru skvělé inscenace.
Mozartovo dílo hudebně nastudoval Norbert Baxa – jeho výkon asi těžko můžeme srovnávat s velkými mozartovskými mágy současnosti: Marcem Minkowskim, Jeanem-Christophem Spinosim či René Jacobsem, ale byl to výkon soustředěný, stylový, správně umocňující dynamickou šíři a dramatičnost partitury. I výkon orchestru DJTK v Plzni lze označit o premiérovém večeru za více než uspokojivý.
Stejným adjektivem nelze bohužel ohodnotit výkon sboru; po matném vstupu ženského sboru mužský sbor svým zpěvem v mořské bouři „Nettuno s´onori“, ve které se ocitá král Idomeneo se svojí posádkou, předvedl velmi nesourodou směsici hrubě nepřesného zpěvu, která výrazně vybočovala z jinak nadstandardní hudební úrovně inscenace.
O premiérovém večeru ze sólistů večera na prvním místě zaujala představitelka Elektry (Elettry) Petra Alvarez Šimková, která roli narychlo převzala před začátkem zkoušek a přesto potvrdila, že je jednou nejdisponovanějších českých sopranistek dnešní doby. Její Elektra zazářila jak černá perla v pečlivě a inspirativně připravené inscenaci: ukázala v nejlepším světle dramatickou koloraturu plnou vášně a ohně, zapůsobila uvolněností a bezchybnou výškou ve velké árii „ Idol mio, se ritroso“ a recitativu „Sidonie sponde! O voi per me di pianto“ v druhém aktu opery. Prostě Alvarez Šimková umí a ví jak zpívat, a třeba i jak po veristickém či moderním repertoáru 20. století zeštíhlit hlas a předvést dokonalou klasicistní kreaci, kterou i herecky přesvědčivě naplní. Philipppe Castagner se setkává s rolí krétského krále v pravou chvíli své pěvecké kariéry. Pěvecky i herecky mu partie neobyčejně vyhovuje, nezpíval jen noty, ale skutečně interpretoval každou frázi. Drobný náznak únavy lze přičíst jen faktu, že z důvodu onemocnění alternanta musel absolvovat veškeré zkoušky v generálkovém týdnu sám. Příjemným zjevem i hlasem okouzlila publikum mladá Markéta Böhmová jako Ilja, která se pěkně vyrovnala s nesnadným partem a šikovně se vyhnula (častému) jednostrannému pojetí Ilji jako výhradně „půvabně trpící“ bytosti. Určitě bychom v Plzni tuto pěvkyni rádi viděli i v dalších produkcích. Barbora Polášková de Nunes-Cambraia překvapila krásně vedeným mezzosopránem i přirozenou pohybovou akcí v kalhotkové roli Idamanta, větší pozornost by mohla jen věnovat interpretaci a výslovnosti italského textu. Nový člen souboru Amir Khan se se ctí vyrovnal s jedinou, ale mimořádně náročnou árií Arbaceho.
Druhá premiéra 12. března 2019 přinesla s výjimkou dvou postav (Idomeneo, Arbace) nové obsazení. Philippe Castagner, u kterého jsem tentokrát zaznamenal i dokonalou hereckou drobnokresbou, zpíval odpočatějším hlasem než o prvním premiérovém večeru, Hannah Esther Minutillo jako Idamante předvedla kultivovaný výkon, ale s málo barevným a trochu suchým hlasem, který má problémy s intonací. Doubravka Součková (Ilja) zaujala po ne zcela nevyrovnaném vstupu (způsobeným zřejmě trémou) v lyrických pasážích svého partu pěkně vedeným stříbrným sopránem. Jevhen Šokalo ve svém krátkém zpěvním partu (Hlas věštby) zdaleka nedosáhl laťky, kterou nastavil Jan Hnyk 9. března. Německá dramatická sopranistka Katrin Kapplusch (Elektra) už je bohužel za zenitem své kariéry, její hlas zní velmi tvrdě, má nestabilní výšku a po rolích typu Ortrud, Lady Macbeth či Chrystothemis by už Mozarta zpívat neměla.
▲
"...Siegert konzentriert sich auf den Widerstreit menschlicher Emotionen..."
https://operaplus.cz/mozartuv-idomeneo-se-strety-lidskych-emoci/
Mozartův Idomeneo se střety lidských emocí
Helena Havlíková, 12.03.2019
Uvedením Idomenea Wolfganga Amadea Mozarta, v Plzni vůbec prvním, pokračuje operní soubor Divadla J. K. Tyla v dramaturgické linii „starých“ oper, kterými chce obohacovat svůj repertoár. Plzeňští tak vstupují do diskuse, nakolik standardní repertoárové operní divadlo má pronikat do hájemství specializovaných souborů v době boomu tzv. historicky poučené interpretace s dobovými nástroji nebo jejich replikami.
Podobně jako inscenace loňská plzeňská inscenace Monteverdiho Orfea i nastudování Idomenea ukázalo, že vedle souborů staré hudby, které se rozmohly také u nás a pouštějí se i rozsáhlého žánru opery (olomoucký Ensemble Damian, brněnský Czech Ensemble Baroque jako rezidenční orchestr operní staggiony v rámci Hudebního festivalu Znojmo, občas i Collegium 1704, Musica Florea nebo Collegium Marianum), má smysl i provedení soubory „kamenných“ divadel na dnešní nástroje s hráči orchestru, sborem, ale i sólisty, kteří musí ovládnout široké spektrum stylů v repertoáru od vrcholného klasicismu po současnost s převahou romantické opery.
Idomenea, méně často uváděnou operu založenou na schématech dožívající opery seria, ovšem už poučenou Gluckovými reformami, čtyřiadvacetiletý Mozart vytvořil na přelomu let 1780–1781 na objednávku bavorského kurfiřta v Mnichově pro špičkové interprety své doby.
Návraty hrdinů trojské války, pokud se jejího konce vůbec dožili, byly komplikované. V libretu Giambattisty Varesca popudil krétský král Idomeneo boha Poseidona; jeho hněv a smrtící mořskou bouři odvrátí slibem, že mu obětuje prvního člověka, kterého po přistání potká. Netuší, že to bude jeho vlastní syn Idamantes. Mozartovo zpracování na rozdíl od homérské předlohy končí podle pravidel opery seria šťastně. Idomeneo se však musí vzdát trůnu.
V Plzni rozumně zredukovali recitativy a vypustili baletní hudbu. Dirigent Norbert Baxa zkoncentroval orchestr do intonační i rytmické kázně a soustředil se především na plastičnost hudebního vyjádření afektů – nejen v hudebních číslech, kterým co do dramatičnosti vévodí scény bouře, mořského vlnobití s výkřiky ztroskotanců a zjevení nestvůry, ale i v doprovázených recitativech. I když byl celkový zvuk při použití dnešních nástrojů robustnější, než ho známe od specialistů na dobovou interpretaci, Baxa uhlídal vyváženost dynamiky vůči pěvcům, v ansámblech i sólistům. Dařilo se mu citlivě modelovat fráze a v sólových místech se výborně uplatnili i jednotliví hráči především dechové sekce. Velmi příjemné bylo užití hammerklavieru (Monika Knoblochová) s měkčím zvukem místo stereotypně cinkavého cembala. Skvěle připravený byl také sbor pod vedením Zdeňka Vimra, který se stal i výraznou vizuální složkou inscenace.
Německá režisérka, choreografka a dříve i aktivní tanečnice Arila Siegert přesunula ve stylu současné režijní praxe antický mýtus do blíže neurčité současnosti a dobu vzniku opery připomněla jen jemně rokokovými prvky Idamantova kostýmu a na chvíli i paruk Idamanta a Ilii (kostýmy Marie-Luise Strandt). Potlačila historickou vazbu příběhu na trojskou válku, její zničující důsledky pro vítěze nebo poražené, stejně jako rezignovala na hledání současných analogií k válečným hrůzám i jejich vlivu na psychiku a chování lidí. (Připomeňme, že inscenaci Idomenea v berlínské Deutsche Oper v roce 2006 v režii provokativního Hanse Neuenfelse s uťatými hlavami symbolických představitelů čtyř největších náboženství – Poseidona, Ježíše, Budhy a Mohameda vedení divadla z obav před možnými negativními reakcemi muslimských radikálů na nějakou dobu stáhlo.) Siegert zvolila relativně nejjednodušší a „univerzální“ přístup: zaměřila se na intimní, stále přítomné střety lidských emocí, jak je nastolily mýty svým archetypálním ukotvením. A jak je „vyposlouchala“ z Mozartovy opery seria, založené na principech afektové teorie s pravidly pro vztah pocitů a jejich hudebního vyjádření.
Pro inscenační tvar plzeňského Idomenea si scénograf Hans Dieter Schaal vystačil na jevišti jen s jednoduchým mobiliářem „mramorových“ stoliček, křeslem-trůnem a stolem, lany a projekcemi bouře pro motivy lodí a moře. Režisérka tak inscenaci založila na psychologickém herectví, aby vystihla komplikovanost milostných vztahů, které překonají i zátěž nepřátelských vazeb z minulosti, nebo neúprosné důsledky neuvážených slibů, jakkoli učiněných v dobré víře.
▲
"...eine Top-Inszenierung..."
https://www.casopisharmonie.cz/svet-opery/emotivni-idomeneo-v-plzni.html
Emotivní Idomeneo v Plzni
Napsal(a) Olga Janáčková
Mozartova opera seria z roku 1781, kdy bylo skladateli pětadvacet
let, patří pro své nesporné kvality k těm operám, které se i u nás
opakovaně hrají. Vzpomeňme například inscenaci ve Stavovském divadle
před devíti lety, v níž jako Ilia účinkovala Martina Janková. V Plzni se
tato opera hrála poprvé a získali pro její inscenování velmi zajímavý
inscenační tým včetně dobrých představitelů hlavních rolí. Režisérka
Arila Siegert a její výtvarní spolupracovníci scénograf
Hans Dieter
Schaal a kostýmní výtvarnice Marie-Luise Strandt jsou spojeni se jménem
vynikající německé operní režisérky Ruth Berghaus, s níž svého času
všichni spolupracovali. Podařilo se jim spolu s dirigentem Norbertem
Baxou vytvořit neobyčejně čistou a stylově jednotnou inscenaci.
Režisérka Arila Siegert je zároveň choreografkou a dokázala vést operní
herce k mimořádně soustředěným kreacím. Jejich pohybově herecké výkony
byly neoddělitelně propojeny s hudební linkou a s pěveckým frázováním a
přitom režisérka zřetelně propracovávala charaktery postav, vztahy mezi
nimi a situace, v nichž se ocitají. Neustálá oscilace mezi napětím a
uvolněním v jejich pohybu byla fascinující. Scénograf Hans Dieter Schaal
vytvořil velmi případnou prostou, ale dokonale funkční scénu, na niž
jako připomínku toho, co formovalo osudy zúčastněných promítal pulzování
moře. Marie-Luise Strandt si pohrála s velmi kontrastními akčními
kostýmy - Idomeneus v šedém oděvu poutníka s sebou nese královský zlatý
plášť, Ilia má na sobě vrstvený kostým, který v jejích akcích
spoluhraje.
Dirigent Norbert Baxa odvedl při hudební přípravě
opery obdivuhodnou práci, která přinesla velmi dobrý výsledek. Jako
podklad inscenace zvolil vydání nakladatelství Bärenreiter, které ve
spolupráci s režisérkou Arilou Siegert krátil a dramaturgicky upravil.
Nejpodstatnější změnou je ukončení opery ne slavnostním radostným sborem
oslavujícím nástup nového vládce, Idomeneova syna Idamanta a jeho
nevěsty trojské princezny Ilie, ale dramatickou árií Elektry, která
vyzpívává další tragický zvrat svého osudu. Mladý královský pár se ocitá
na piedestalu a režisérka tak vyslovuje otázku, jaká že asi bude
budoucnost, k níž mají tak slibně nakročeno. Basové continuo složené z
kladívkového klavíru a violoncella bylo umístěno na jevišti a Elektra,
která užila smyčec a později také violoncello jako rekvizity,
propojovala hudební doprovod nenásilně s jevištní akcí. Napětí v
inscenaci spoluvytvářela symbolická postava boha Poseidona, věštce,
osudu ztělesněná velmi sugestivně basistou Janem Hnykem.
Dirigent
Norbert Baxa vedl orchestr, sbor, sólisty k jednolitému stylovému
výkonu, dařilo se jim udržet dramatické napětí spolu s kvalitou jejich
výkonů na obdivuhodné úrovni. Detailní práce s výrazem, dynamikou,
temporytmem vytvořila přesvědčivý tvar inscenace. Zmiňme alespoň
tenoristu Philippa Castagnera, který ztělesnil Idomenea velmi plasticky,
právě tak jako Markéta Böhmová roli Ilie. Svůj hlas představila v jemné
barevné škále s výraznými proměnami dynamiky a s přesným hereckým
výrazem. Podobně zapůsobila i Barbora Polášková jako Idamantes. Její
výkon vyzrává a jistě je schopna ještě víc vyzpívat melodičnost
vypjatých partií své role. Dramatickou roli Elektry naplnila
Petra Alvarez Šimková napětím a zpěvností.
Inscenace Mozartova Idomenea bezesporu patří k vrcholným produkcím plzeňského operního souboru. Potěšila, pohladila po duši a vzbudila tolik žádoucí úvahy o dávných antických kořenech příběhu o trojské válce a jejích dalekosáhlých následcích, ale i o morální integritě účinkujících i diváků. Součástí inscenace je dobře vybavený program, který obsahuje i text libreta.
▲
Von der Website des Theaters:
Bohové, slitování! Mozartova mořská opera v Plzni
„Mozartova opera Idomeneo je do určité míry ještě zakotvena
v barokním modelu a může proto působit složitě a zdlouhavě. Nová
inscenace Divadla J. K. Tyla, vůbec první nastudování díla v Plzni,
takový dojem nevyvolává. Úspěšně naopak komplikovaný antický příběh
zpřehledňuje, je vizuálně zajímavá a hudebně dostatečně stylová, víc než
uspokojivá. Soudě podle sobotního premiérového večera, rovným dílem na
tom mají zásluhu režisérka Arila Siegert, scénograf
Hans Dieter Schaal a
dirigent Norbert Baxa."
Peter
Veber, Klasika Plus, 10. března 2019
Celá recenze zde
▲
Mozartův Idomeneo se střety lidských emocí
„V Plzni rozumně zredukovali recitativy a vypustili baletní hudbu. Dirigent Norbert Baxa zkoncentroval orchestr do intonační i rytmické kázně a soustředil se především na plastičnost hudebního vyjádření afektů – nejen v hudebních číslech, kterým co do dramatičnosti vévodí scény bouře, mořského vlnobití s výkřiky ztroskotanců a zjevení nestvůry, ale i v doprovázených recitativech. I když byl celkový zvuk při použití dnešních nástrojů robustnější, než ho známe od specialistů na dobovou interpretaci, Baxa uhlídal vyváženost dynamiky vůči pěvcům, v ansámblech i sólistům. Dařilo se mu citlivě modelovat fráze a v sólových místech se výborně uplatnili i jednotliví hráči především dechové sekce. Velmi příjemné bylo užití hammer klavieru (Monika Knoblochová) s měkčím zvukem místo stereotypně cinkavého cembala. Skvěle připravený byl také sbor pod vedením Zdeňka Vimra, který se stal i výraznou vizuální složkou inscenace."
Helena Havlíková, Opera Plus, 12. března 2019
Celá
recenze zde
▲
Idomeneo poprvé v Plzni – a úspěšně
„O to potěšující je skutečnost, že plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla se úplně poprvé ve své historii rozhodlo svým divákům velkolepé dílo představit, i když v zredukovanější, zkrácené verzi."
Václav
Bečvář, Opera Journal, 12. března 2019
Celá recenze zde
▲
Emotivní Idomeneo v Plzni
„Inscenace
Mozartova Idomenea bezesporu patří k vrcholným produkcím plzeňského
operního souboru. Potěšila, pohladila po duši a vzbudila tolik žádoucí
úvahy o dávných antických kořenech příběhu o trojské válce a jejích
dalekosáhlých následcích, ale i o morální integritě účinkujících i
diváků. Součástí inscenace je dobře vybavený program, který obsahuje i
text libreta."
